Novela trestního zákona podporuje korupci

Senát ve středu 22. 7. projednával novelu trestního zákony z dílny bývalého ministra Pospíšila. Až dosud nad novelou panovala politická shoda - moderní trestní zákon je potřebný. Všem bohužel unikla jedna maličkost - zmizel paragraf 163, který sliboval beztrestnost tomu, kdo svým svědectvím pomůže zabránit škodlivým následkům korupce. 

Paragraf to byl notně bezzubý  - beztrestnost se nevztahovala na svědky korupce dokonané a také ne na případy korupce veřejných činitelů, která je bezesporu nejhorší. Přesto dík alespoň za to málo.

S poslanci Míloslavem Souškem (ČSSD) a Petrem Bratským (ODS) jsme se rozhodli vypracovat změnu zákona v tom smyslu, aby se beztrestnost vztahovala i na ty, kdo pomohou usvědčit viníky už proběhlé korupce a hlavně korupce veřejných činitelů. Beztrestnost by se neměla vztahovat na veřejného činitele.

Cílem je jediné - znejistit všechny korupčníky. K myšlence novelizovat tento zákon, nás přiměly stesky policistů vyšetřujících konkrétní případy korupce veřejných, kdy jsou svědci ochotní svědčit ale jen výměnou za beztrestnost. Je jasné, že je lepší pustit malou rybu, výměnou za usvědčení hlavního pachatele.

Jaké bylo ale překvapení, když během konzultace se senátním zpravodajem novely tr. zákona Miroslavem Antlem jsme zjistili, že ministr Pospíšil vypustil i ten slabý paragraf 163 o účinné lítosti a tím zvýšil bezpečí a jistoty korupčníků, že je nikdo nepůjde udat.

Jiří Pospíšil má v médiích a mezi lidmi stále pověst pracovitého a slušného muže. Jak tomu je doopravdy? Na Pospíšila jsem narazil v životě třikrát. 

Poprvé před volbami roku 2006. Seděl ve sněmovně v kanceláři s mým kamarádem Jirkou Bílým a tak jsem se mu při jedné návštěvě pokusil vnutit téma justičních omylů a nespravedlivě odsouzených. Odkázal mě na asistenta a ten mě odmítl definitivně s tím, že pan stínový ministr spravedlnosti musí pracovat teď na volební kampani a na nějaké justiční omyly zločiny není čas. Marně jsem se snažil oponovat, že nic by nebylo větší reklamou pro budoucího ministra spravedlnosti, než boj za spravedlnost (pochopitelně návrhem na změnu systému, revizí sporných případů, zvýšením odpovědnosti soudců) a také poukazy na evidentní pošlapávání práva. Jen na okraj - Mladí konzervativci pak během voleb vytrvale přelepovali plakáty Jirky Bílého plakátama Jiřího Pospíšila. Čtete dobře - nepřelepovali socany nebo komunisty, ale Pospíšilova kolegu z partaje a kanceláře.

Druhá kauza v níž už jsme se střetli jako protivníci, byla novela Obchodního zákona.Tam Pospíšil škrtl pojistky proti tunelování, které do zákona kdysi dala Klausova vláda jako reakci na tunely v kuponové privatizaci. 

Další lahůdka novely byla legalizace výnosů z trestné činnosti - Pospíšil do zákona vložil klauzuli, že majetek nabytý v dobré víře je nedotknutelný, byť by jeho převod byl protizákonný. Jinými slovy pokud jednatel firmy prodá fabriku třeba za korunu (bez souhlasu akcionářů, představenstva i proti textu zákona) a nový majitel tento majetek prodá dalšímu komplicovi, tak původní majitel nemůže žádat od nabyvatele svůj podnik zpět.

Zákon Pospíšil nenechal projít legislativní radou vlády (ta by mu ho hodila na hlavu) a pak téměř rok on a jeho náměstci lobovali ve sněmovně - hlavně u zpravodajky zákona Hany Šedivé. To vše pokoutně. S Tomiem Okamurou jsme o rizicích novely informovali média i většinu poslanců. Někde jsme neuspěli - tedy u některých poslanců ODS, kteří měli pocit, že vše spraví trh. Naopak ve zpravodajce novely Haně Šedivé jsme potkali člověka s naprosto stejným názorem.

Musím přiznat, že jsem dospěl až k vydírání - když jsem poslancům ODS popsal situaci a varoval je, že hrozí skandál, když média budou informovat, že ODS znovu umožnila tunelování. 

Nakonec i v ODS se našly bílé vrány, spolu s poslankyněmi bývalých zelených a některých lidovců, takže Pospíšil rezignoval a novela byla přijata jen s paragrafy implemetujícími harmonizační paragrafy s UE.

Třetí případ setkání s prací Pospíšila, nastal minulý týden nad novelou trestního zákona, kdy Pospíšil evidentně chce posílit postavení úplatkářů. Rozumím tomu. Každý, kdo se nechal zaplatit například za to, že ulehčí okrádání akcionářů a znemožní jim dobrat se ukradeného majetku zpět  musí mít strach, že někdy někdo začně mluvit. Jedinou pojistkou pak je, že bývalým komplicům seberu možnost beztrestně svědčit.

Jako členové Strany mírného pokroku spolu s Haškem hlásáme: Více korupce! Ovšem houževnatost s jakou se tohle heslo snaží zmnožit v praxi Jiří Pospíšil, dnes opět stínový ministr nespravedlnosti, mě uvádí v úžas. Možná by stačilo jen volat Více Pospíšila! Korupce už přijde sama.