Bursík nijak nepřekvapuje - je svůj

Nedávno Dana Kuchtová a teď Olga Zubová jsou zdánlivě překvapeny Bursíkovými diktátorskými manýry, jeho neloajálností k vlastním lidem. Překvapena jsou média i veřejnost. A je to prapodivné - vždyť Bursík přitom na svém jednání nic nezměnil - jen se jeho odvrácená tvář otočila. 

Bursík ovládl stranu zelených nejhrubější silou - i díky tomu jsou dnešní poslanci a poslankyně na svých místech - ze stranických kandidátek odstranil původní zelené a dosadil tam svoji věrnou klaku - z velké části nové lidi, kteří se stranou zelených nikdy neměli nic společného. Spojovalo je jediné - často to byly jen obchody s Bursíkem. Obchody se míní přihrávání dotací z ministerstva životního prostředí, kde Bursík jako poradce působil. To je případ paní Jakubkové a také bývalého náměstka ministra pro regionální rozvoj Petra Pávka. Bursík do čela strany protlačil nesourodou směsici která s původní stranou zelených neměla nic společného - spojovalo je jediné Bursík jako výtah k moci.

Abycho někomu nekřivdil - někdy Bursík protěžoval do čela regionálních kandidátek nezávislé lidi jen proto, že nebyli spojení se stranou zelených - i to bylo důležité -  odstřihnout původní zelené od vedení strany.  Ilustrativní je případ zpěváka a volebního lídra SZ na Vysočině Jiřího Dědečka. Sám vyprávěl o tom jak potkal Bursíka na poště - slovo dalo slovo a Bursík mu nabídl kandidaturu na Vysočině. Dědeček to přijmul a původní jednička na kandidátce, dlouholetý člen zelených byl vyškrtnutý. 

Není proto divu, že Bursík si činí na své lidi jistá mocenská práva - on je udělal, on je dostal tam, kde jsou a celkem přirozeně čeká, že by mu měli být vděční. 

Neštastným osudem intelektuálů (a mnoha dalších) je, že trpí pocitem, že za  své úspěchy vděčí svým schopnostem. To je mimochodem citát jednoho lobisty, kterému se kdysi vymkl z rukou Hodač, bývalý ředitel ČT.

Dana Kuchtová a dnes Olga Zubová mají možná stejně mylný pocit. Skutečnost je taková, že ten, kdo je stvořil, si dnes také nárokuje jejich duši. Těžko je vyčítat Bursíkovi že je stejný jakým vždy byl - machiavelistickým intrikánem, který vše podřizuje jen touze po moci. Vyprávět by mohli lidé z Unie svobody i z pražské KDU-ČSL. I jejich strany sloužily Bursíkovi jen jako výtah k moci - jakmile se zastavil, bez lítosti ho Bursík ihned opouštěl. 

Současní straničtí prominenti kdysi mlčeli, anebo se dokonce podíleli na likvidaci Bursíkových  oponentů a starých členů Strany zelených - beze stopy demokracie byli nepohodlní houfně vylučovaní, jak ze stranických orgánů, tak ze strany.  Dnes se sami stávají obětí mašinérie, kterou spoluvytvářeli. Je pochopitelné, že mezi prvními se ocitají slušní lidé, kterými bezesporu Dana Kuchtová, Petr Pávek nebo Olga Zubová jsou. Na stranou druhou je to daň za to, že mlčeli když padaly hlavy jiných. 

Jaroslav N.Večerníček