Před 20 lety stavěl podnik Ingstav Brno komunistické koncentráky

V červenci 1989 projednali generál Lorenc a šéf kontrarozvědky Vykypěl přípravu "redukované varianty" akce NORBERT. Ta znamenala okamžité pozatýkání cca 9000 osob a jejich převoz do koncentračních táborů a stávajících věznic. Dva koncentráky se začaly ihned budovat v obci Švařec a u zámečku Ferdinadsko.

Podle analýzy Karla Höfera: "Akce NORBERT" akce měla být vyhlášena zvláštním rozkazem ministra vnitra ČSSR a měla se uskutečnit do 48 hodin. Na okresních správách Sboru národní bezpečnosti (SNB) byly vytvořeny tři skupiny. V čele řídící skupiny stál zástupce náčelníka Okresní správy (OS) SNB pro StB a dalšími členy byli: pracovník StB, pracovník odboru VB a starší referent obrany OS SNB. Tento tým měl mj. řídit i tzv. realizační skupiny, složené ze dvou až tří příslušníků SNB, kteří měli podle jmenného seznamu zatýkat předem vytypované osoby. Každá skupina měla zatknout 10-15 lidí. Třetí byla strážní a eskortní skupina. Měla zajištěné eskortovat do předem určeného koncentráku.

Akce měla být rychlá a diskrétní, viz pokyny pro velitele realizační skupiny:
"Po příchodu do bytu provést kontrolu přítomných osob a zjistit jejich vztah k zajišťované osobě. V případě, že osobu neznáte osobně, provádět perlustraci všech osob, aby se osobě nepodařilo uprchnout. Provést osobní prohlídku osoby a domovní prohlídku. Klíče od bytu předat v zapečetěné obálce zástupci národního výboru, zajištěnou osobu předvést do místa shromaždiště OS SNB a předat ji veliteli strážní a eskortní skupiny. Zajišťování provádět rychle a energicky, aby nevzbudilo mimořádnou pozornost spoluobčanů. Při podávání všech hlášení používat krycí heslo NORBERT".

Kdo měl být zatčen?

Podle zjištění historika Jiřího Gruntoráda byly dvě kategorie zatčených: "Zajištěné osoby se osoby měly podle 3. článku odstavec 1/ umístit v nápravně výchovných ústavech (opatření "Z") nebo se měly zařadit do přiděleného zaměstnání (opatření "P").  "Z" - tedy koncentrák či vězení směřovalo především vůči osobám uvedeným v čl. 2 písm. a) až d), tedy takovým, které:

a. konspirativním způsobem organizovaly protispolečenské a protisocialistické síly, anebo by zneužily svého postavení k udržování styků s protispolečenskými živly v ČSSR nebo v cizině,

b. jako recidivisté byly evidovány v celostátním seznamu kriminálně závadových osob - fluktuantů,

c. jako recidivisté byly evidovány v operativně taktických evidencích v kategoriích A- 1, A-2, B-1, B-12, C-1, D-2, D-12, D-13 a E-25 a

d. byly podrobeny ochrannému dohledu a existovalo u nich nebezpečí, že by svého pobytu na svobodě zneužily k nežádoucí činnosti ohrožující obranyschopnost země."

Smíchat kriminálníky s politickámi vězni je starý dobrý nacistický trik - kriminálníci byli obvykle loajální a dělali kápa a barákové šéfy nad politickými. V dobách normalizačního komunismu to už ovšem příliš neplatilo - spousta disidentů seděla za nepolitické paragrafy - výtržnictví (stačilo na veřejnosti říct politický vtip), příživnictví (neměli razítko zaměstnavatele), nedovolené podnikání (vydávání knih, nahrávky hudby atp) a naopak prakticky všichni kriminálníci nenáviděli komunisty.  Dokonce i příslušníci VB - pár jsem jich zažil - nejen že se chovali slušně ale chodili s námi chlastat a společně jsme si vyprávěli vtipy o policajtech akomunistech - nikdy se na nic neptali - a když to šlo tak pomohli.

Ale zpět k tomu, jak to mělo všechno  fungovat:

Na OS SNB je evidence obyvatel. Ti kdo,měli být při vyhlášení akce NORBERT zatčeni, měli na své kartě v pravém horním rohu červenou tečku. O tom, kdo bude zatčen, rozhodovali nejen estébáci, ale také do toho měl co mluvit a to zásadně tajemník OV KSČ.
Celkový počet osob, určených v době vyhlášení MBO k internaci, dosáhl v posledním roce komunistického režimu čísla 9 000. Z toho do působnosti VB spadalo 6.000 osob: ve skupně "Z" 1.000 a ve skupině "P" 5.000. Ve sféře StB to bylo 3.000 osob, z toho ve skupině "Z" 1.000 a ve skupině "P" 2.O00 osob. Seznamy dalších nepohodlných nespokojenců byly doplňovány průběžně. Kromě členů K 231, KAN, signatářů Charty 77, členů VONS, aktivistů undergroundu, Jazzové sekce a dalších občanských iniciativ let šedesátých a sedmdesátých, se na seznamu ocitli další nepřátelé socialismu z let následujících. Podobné cti se dostalo i příznivcům Hnutí za občanskou svobodu (HOS), Demokratické iniciativy (DI), Mírového klubu J. Lennona, SPUSA,  Nezávislého mírového sdružení (NMS), Českých dětí   a ostatním protirežimním aktivistům. 

Novodobé koncetráky stavěl státní podnik Ingstav Brno

V okrese Žďár n. Sázavou bylo rozhodnuto o zřízení pracovního tábora "Švařec". Výstavbu tohoto tábora zadal k realizaci Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha, závod Brno, Dřevařská 12, v čele s ředitelem Němcem. Za výstavbu zodpovídala ing. Novotná. Realizaci stavby převzal Ingstav Brno.
Uvedený tábor je možno jednoznačně označit za tábor koncentrační. Dvojité oplocení, kterým je obehnán, s šířkou mezi ním asi 2,5 metrů a 16 ks strážních věží vysokých 3-4 metry, to vše je postaveno podle vzoru osvědčených koncentračních lágrů na Slavkovsku, Jáchymovsku a Příbramsku. Nechybějí ani dvě vstupní brány se strážnicemi a barák pro výdej stravy. Nárokována byla státní telefonní linka a reflektory.
Dohled a konzultace s výstavbou tábora měl kapitán Smetana z NPT Kuřim, který tam dojížděl s doprovodem civilistů, zřejmě příslušníků StB. K urychlení dostavby se angažoval místopředseda ONV ing. Mojmír Klas, okresní a krajská kádrová rezerva na politickou funkci a jeden  nejmenovaný funkcionář okresu, zodpovědný za případnou likvidaci nepokojů, které by se mohly v okrese Žďár nad Sázavou vyskytnout.
Další dva koncentrační tábory byly stavěny v blízkosti kasáren u zámečku Ferdinandsko v tehdejším i  dnešním vojenském prostoru na Drahanské vysočině u Plumlova.