Zrada českých legií, to je argument, který proti Jaroslavu Haškovi vytahují "revolucionáři" už od dob první republiky. Některá fakta jim dávají za pravdu - bolševický funkcionář stál na druhé straně barikády bojující s českými legiemi.
Ve skutečnosti Jaroslav Hašek nikdy žádné legie nezradil - ani to nešlo - dobrovolně do nich vstoupil a později z nich ze své vůle vystoupil a dokonce s písemným odůvodněním, které odeslal velení legií. Neutekl před žádným bojem - naopak do poslední kulky Hašek osobně bojoval na frontě s Němci. Teprve v okamžiku, kdy naopak podle Haška legie zradily boj za českou věc, Hašek legie opustil.
Hašek vstoupil do vojska tzv. dobrovolců (České družiny), protože s nimi chtěl bojovat proti Rakousku za osvobození Českých zemí. Časem se z toho vojska staly čs. legie. Hašek byl názoru, že je třeba jít z Ruska na západ a probojovat se až do Čech. Málokdo ví, že k takové ofenzivě zpracoval i strategický plán, který ovšem marně nabízel. Od počátku byl také v rozepřích s velením - s lidmi, kteří ze závětří politikařili a podle Haška zneužívali legie jen ke svému prospěchu. Viz jeho satira Klub českých Picwicků. Po jejím zveřejnění byl potrestán a šikanován dost ponižujícím způsobem. S velením se rozchází, ale jako voják je v první linii v legendární bitvě u Zborova. Za statečnost dostává medaili sv. Jiří.
Pak následují další rozpory s velením. Legie přecházejí pod velení francouzské armády - z bratrského sboru se stává regulérní armáda a z největších pitomců poručíci, plukovníci i generálové. Legie dostávají rozkaz odjet do Francie. Hašek s posledními jednotkami ještě 1. 3. 1918 bojuje na linii Brjansk Konotop. Pak dostávají i tyto oddíly rozkaz k ústupu.
V momentě, kdy velení rozhodlo o odchodu legií z Ruska, rozhodl se také Hašek. Chtěl zůstat v Rusku a bojovat s Němci a Rakušany, probít se do Čech a tam v nejhorším rozpoutat partyzánskou válku. Přestože se před tím rozešel se socialistickou levicí a ostře proti ní vystupoval, opět se k ní vrací. Není v tom nic nelogického. Do té doby mu vadilo, že čeští sociální demokraté sedí v zajateckých táborech a nechtějí bojovat. Také ruští bolševici, kteří s Němci a Rakušany vyjednávali mu byli proti srsti.
Doufá, že teď se karta obrátí - revoluce podle něj musí zachvátit i Rakousko.
Po odchodu z legií stále doufá, že se podaří rozhodnutí francouzského velení zvrátit a píše výzvy "Proč se jede do Francie" a také píše otevřený dopis Masarykovi, ve kterém ho zapřísahá "jako vůdce českých revolucionářů", aby zabránil odjezdu do Francie. Jak víme marně. Hašek je chvíli v Moskvě, ale jako bývalý legionář a kritik bolševiků i Lenina je českým komunistům podezřelý, a tak odjíždí do Samary. Tady se stavá rudoarmějcem a organizuje nábor dobrovolníků pro boj s Němci.
Jak vidíme - Hašek vstoupil do legií, aby bojoval s Němci a Rakušany a svému přesvědčení byl věrný až do poslední chvíle.
Nebudu už dál rozebírtat detaily - Vývoj událostí ho dovedl až ke vstupu do bolševické strany - celkem logicky mu strana na které stál, tehdy připadla jako ta správná - byť orientovat se ve stranách a mocenských zájmech v tehdejším Rusku bylo prakticky nemožné - správná strana v podstatě neexistovala. Jen v Samaře byli vojska konzervativních Srbů, menševici, eseři, rudoarmějci, ruští anarchisté a další.
V každém případě Jaroslav Hašek byl a zůstal statečným a čestným mužem, věrným svému přesvědčení bojovat za osvobození českých zemí. Na rozdíl od mnoha legionářů nepáchal ani žádná zvěrstva - byť stál na opačné straně linie. Vždy, kdy to bylo nutné naopak pomáhal zajatým českým legionářům. Ostatně od tohoto mometu nemá žádnou krev na rukou - v Rudé armádě už pak pracuje jen jako organizátor a žurnalista v oddílech zahraničních dobrovolníků. Po Haškově návratu do Československa o tom později svědčily desítky legionářů. Sám Hašek to nikdy neudělal - neobhajoval se, protože to bylo pod jeho úroveň. Zato spousta rychlokvašených revolucionářů a legionářů, kteří ho osobně neznali, na něj útočila jako hejna supů.
Marně - útoky nakonec přestaly, protože se ukázalo, že se ozývá stále víc svědectví v Haškův prospěch a celá hysterie pomáhá vlastně Haškovi.
Dr. Jan Berwid-Buquoy podává ještě další svědectví v knize "Die Abenteuer des gar nicht braven Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit". Píše, že "Jaroslav Hašek z Ruska uprchl. Hrozila mu prý poprava. To prohlásil při návratu do Prahy Zemské správě politické (kontrarozvědka). Dále to zdůrazňuje ve své korespondenci manželce Jarmile. O podrobnostech svého útěku hovořil se svým důvěrným přítelem Janem Mikoláškem, který byl současně i milencem jeho druhé ženy Šůry. Po návratu do ČSR s komunisty nikdy nespolupracoval. Při jeho vystoupeních v kabaretu "Červená sedma" v opilosti bolševíkům sprostě nadával takovým způsobem, že jej majitel podniku musel propustit. Při jednom rozhovoru s Anežkou Hodinovou-Spurnou, jakoukoli spolupráci s KSČ odmítal a slíbil jí pouze, že bude psát pro "Rudé právo". Prohlašoval o ní, že prý je "ohnivzdorná čarodějnice". Ona jej zase častovala definicí jako "největšího zrádce bolševické revoluce".
Hrozící popravu je třeba brát s rezervou - Hašek si ji nejspíš vymyslel - třebaže nelhal. Jako inteligent a liberál, by byl v pozdějších čistkách popravený tak jako tak.
Komunistická prpaganda udělala také mnoho proto, aby Haškův skutečný postoj ke komunistům zůstal přinejmenším otevřený. Ale to už je téma na jinou kapitolu.
