Hašek: Gay, nebo milovník jediné ženy?

Na internetových stránkach gay iniciativ je už nějakou dobu zařazený i Jaroslav Hašek v seznamech v galerii homosexuálních osobností. Seznam je reprezentativní, plný osobností světové vědy a kultury, přesto musím Haškovi místo mezi touhle vybranou společností upřít.

Co vedlo k zařazení Haška mezi gaye? 
Člověk, kdyby neznal lidskou blbost, by se podivil, jak jednoduché je stvořit fámu, jejíž kořeny vyrvat potrvá 
léta. Literární kritik Jindřich Chalupecký před léty napsal o Haškovi studii, v níž tvrdí, že Haškùv kamarád 
Rudolf Šimanovský mu svěřil, že Hašek byl homosexuál: „ ...badatelùm uniká, že Hašek byl homosexuální. 
Mně se o tom zmínil jako o něčem samozřejmém Rudolf Šimanovský. Šimanovský byl starý Haškùv 
kamarád z předválečných let.“ Dál pak Chalupecký ve své studii dokládá Haškovu homosexualitu citacemi 
z knih Haškových kamarádù. Studii po revoluci objevili někteří novináři a nový gay byl na světě. 
Studii znám bohužel pouze z citací textù, které vyšly v Mladém světě (Andrej Halada) a v Květech, 
 
to by však neměl být problém se s touhle snùškou hovadin vypořádat.
Byl anebo nebyl Hašek homosexuál?
Pro hovoří citace Šimanovského. Potom podle Chalupeckého i fakt, že se Hašek převlékal do ženských šatù, 
měl jistý rys v bezvousém obličeji a ze svědectví kamarádù byl vùči ženské kráse imunní. V Haškově díle 
chybí erotika a také jeho komplikovaný vztah k oběma manželkám vysvětluje podle Halady homosexualita.
To vše.
V první fázi pomiňme erotiku v Haškově díle - charakter Haškova literárního stylu nedává prostor pro romantické srdcervoucí pasáže. To, že Švejk hned 
v prvním díle skočí do postele s milenkou nadporučíka Lukáše, ovšem vyvrací nesmysly o nějakých hluchých 
místech v Haškově literatuře.
Na úvod ke vzniku gay teorie: 
Věřme Chalupeckému i Šimanovskému. Ovšem: Hašek z nějakého dùvodu někde někomu tvrdil, že je 
homosexuál. To není nijak překvapující. Naopak by bylo dost divné, kdyby to někdy neudělal. Moje přítelkyně 
své přítelkyni rok tvrdila, že jsem gay a prasklo to, až když otěhotněla. Věřím, že ale navěky v hlavách 
intelektuálek z Goethova institutu budu navždy zapsán jako gay, který znásilnil lesbičku. Hašek se vydával 
kdykoli za kohokoli a naopak ty nejhorší a nejšokantnější fámy o sobě ještě přiživoval. Svým zpùsobem to bylo geniální public relations, protože už za svého života se stal chodící legendou opředenou tisícerými pověstmi. Navíc už samo tvrzení, že Šimanovský byl Haškùv starý kamarád, je přinejmenším zavádějící. Ke skutečnému jádru Haškových kamarádù nikdy ani na vteřinu nepatřil. A mimochodem, ani těm bližším přátelùm (Lada, Kuděj, Opočenský, Panuška, Invald aj.) se Hašek se svými intimnostmi vážně nikdy nesvěřoval. 
Jestliže Hašek potřeboval nějakou kavku „pumpnout“ o peníze, byl ovšem schopen vymyslet daleko 
neskutečnější blbiny, jen aby kavka zabrala. Takovým pitomcem byl Šimanovský a je zřejmé, že alespoň 
v tomhle ohledu si vysloužil posmrtnou slávu.
To, že Chalupecký, teoretik bez znalosti praxe, začne očividnou kravinu rozvíjet, je také celkem samozřejmé. 
Intelektuální plkal, jinak legendární kritik, však prozrazuje pouze hloupost, která je v jeho případě to jediné
 šokující odhalení. Dedukovat z bezvousé tváře s jemnými rysy homosexualitu, chce opravdu hodně 
neznalosti, samolibosti intelektuála a přirozenou lidskou blbost, kterou odchovanci elitních škol oplývají. 
Transvestita?
Dále, pokud by se Hašek do ženských šatù převlékal skutečně a ze sexuálních dùvodù, neznamenalo by to 
nic jiného, než že je transvestita. Případù, kdy se Hašek převlékl do ženských šatù, moc není: je známá 
fotografie Haška s Kudějem z Nového Jáchymova v ženských koupacích úborech. Tehdy si mládenci 
od dámské společnosti pùjčili velikou módní novinku – plavky, a v rybníku po kolena ve vodě, se nechali 
vyfotografovat. Foto poslali do pražských časopisů. Koupací úbory měly svùj význam. Když se před tím koupali
 v rybníku nazí (to bylo tehdy naprosto obvyklé, plavky se teprve prodíraly na svět), usadila se na břehu 
skupinka dam a dětí. Hašek se pomazal bahnem a ověsil rákosím a takto namaskován vyskočil z vody. 
Vyděšení výletníci se dali na útěk od rybníka. Ve vsi pak s hrùzou tvrdili, že je přepadl hastrman. Protože 
místní hostinský věděl, že naši dva literáti se vydali k rybníku smočit, celá ves za chvíli věděla, kdo byl ten 
špekatý jáchymovský vodník. Poslední tečkou za touto příhodou proto bylo zmíněné foto v plaveckých 
dámských úborech, které věnovaly místní dámy. To, aby je příště Hašek nestrašil zase v rákosové sukni. 
Myslím, že ani primitiv na úrovni literárního kritika se dvěma doktoráty z tohoto případu homosexualitu, 
ale ani transvestitismus obou spisovatelù nevymačká. 
Kuděj ještě popisuje vesnický maškarní bál, na který místní statkářka vystrojila Haška do ženského lidového 
kroje. Tady Hašek jako kyprá selka skutečně zabodoval a ctitelé, kteří se kolem něj točili, nebrali konce. 
Nápadníci Haškovi poroučeli kořalky i jedno pivo za druhým. Hašek nepromluvil po celý večer ani slovo 
a jen pil. Ve finále pak došlo i na erotiku. Jeden ze ctitelù, potěšený, že selka vypila jeho pivo mohutným 
douškem na jeden zátah, se osmělil a plácl Haška po zadku. Vzápětí mu přistála na tváři facka jako Brno, 
takže nebožák odlétl několik metrů stranou. Ani Hašek neskončil bez následkù. V jednom momentě, když na něj přišlo nutkání na velkou 
stranu po tom veškerém vesnickém pivě, nezvládl sundat všechny ty spodničky a sukénky, které měl 
na sobě. Hašek pak ráno poznamenanou spodničku spálil v kamnech. 
Nouze v období, kdy opustil svou ženu Jarmilu, nutila Haška vystačit se vším. Nebylo proto neobvyklé, 
jestliže Jarka namísto podvlékaček měl na sobě dámské punčochy. Zima se neptá, odkud co máte, 
ale jestli to hřeje. Hašek také často přespával u známých i neznámých děvčat. Je pravdou, že nikdy ani 
na vteřinu nepřipustil, že s kteroukoli spal a zřejmě to tak bude. Když ho chtěla jedna pouliční děva 
v posteli svádět, řekl jí: „Spi prosím tě, jsme na tom světě sami opuštění chudáci, tak co se budeme ještě 
navzájem trápit.“
Celoživotní láska k Jarmile
A jsme u kořene problému. Hašek opravdu bezmezně miloval Jarmilu Mayerovou. Měl známosti a poměry 
před i po ní, ale nikdy Jarmila nepřestala být jeho zásadní a opravdu jedinou největší životní láskou. 
Jarmila Mayerová zachovala veškerou korespondenci s Haškem a Haškovy milostné listy z doby před svatbou 
i ty poválečné svědčí o obrovském citu k jediné bytosti na téhle planetě, kterou Hašek miloval. Haškova 
osobní výpověï při čtení i po sto letech vhání slzy do očí. Senzacechtivá hovada jako Chalupecký a spol. 
u Haška ušlechtilý cit nečekají. Je pro ně bezcharakterní „buclatý opilec“.
Hašek skutečně dámskou společnost nevyhledával. To platí ovšem o pozdější době. Jako student randil a po 
parku korzoval s děvčaty jako každý jiný. Brzká je i jeho první sexuální zkušenost - už ve m칝ťance byl svědkem sexuálních radovánek kamaráda námořníka v parku u Jedové chýše. Kdy sám 
poprvé okusil sex, nevíme. On sám se o své jedné velmi ranné zkušenosti zmiňuje v dopise Jarmile. V dopise 
vysvětluje, že jeho pohlavní styk s nějakým děvčetem na Slovensku během letních prázdnin byl pouze 
fyzický akt, který s jakoukoli láskou nemá nic společného. Mimochodem, to nebohé děvče Hašek svedl 
den před její svatbou. Haškovi bylo něco mezi 17 a dvaceti lety. Tím jsme myslím definitivně ukončili 
jakoukoli diskuzi o Haškově sexuální orientaci. 
Gay bigamistou? 
Ostatně poslední a závěrečnou tečkou za Haškovým intimním soukromím, které bych si jinak nedovolil 
ventilovat, je jeho poválečná bigamie, dvojženství. Aniž by se Hašek v Čechách rozvedl, oženil se v Rusku 
v květnu 1920 s Alexandrou Lvovou. Hašek po celou dobu války, na frontě, v zajateckém táboře, 
v těch nejhorších chvílích nosil medailonek s portrétem milované Jarmily a nikdy na ni nepřestal myslet. 
V nejkrutějších okamžicích svého života, často na prahu smrti myslel na Jarmilu a syna Ríšu. 
Po válce však vzhledem k politickým poměrùm mezi Československem a Sovětským Ruskem ztratil naději, 
že se kdykoli do Čech vrátí. S osudem se smířil, měl za to, že začne nový život v nové zemi s novými lidmi 
a znovu se oženil. Osud tomu nakonec chtěl jinak a Hašek je 19. 12. 1920 v Praze. Přiváží nejen Jarmilu 
na medailonku, ale i novou ženu.
Láska mezi Jarmilou a Jaroslavem přetrvala i dlouhé válečné roky. Hašek si nejprve s Jarmilou dopisuje a 
pak se tajně schází s ní i se synem Richardem. Šura to tuší a tropí Jarkovi často žárlivé hysterické scény. 
Hašek má nutkání Šuru opustit a také jí čas od času prchá, ale nemá svědomí nechat Šuru napospas osudu 
v cizí zemi. 
Hašek byl přesný opak toho, co dával veřejnosti najevo. Byl mimořádně citlivý a jemný člověk - nikdy ani v největší opilosti neurazil ženu, byť by to byla nejposlednější šlapka. 
Páchal dobré skutky, ale tak jako by se za ně styděl. Celý život miloval svobodu a jedinou ženu. 
Obojí mu dávalo radost, bolest a sílu. Láska se Haškovým životem vine jako červená nit. Nebyla teatrálně 
okázalá, ale vždycky upřímná, hluboká a silná jako Hašek sám.